předchozí kapitola   následující kapitola

PŘEHLED SVODŮ UŽÍVANÝCH V EKG

V současné době se používá 12-svodové EKG, které sestává z:

3 bipolárních končetinových svodů - I, II, III
3 unipolárních zesílených svodů - aVR, aVL, aVF
6 unipolárních hrudních svodů - V1-6

 

Obr. 3

BIPOLÁRNÍ KONČETINOVÉ (STANDARDNÍ) SVODY 
zjišťují rozdíly potenciálů mezi dvěma elektrodami.
Svodná místa jsou na končetině a dávají tzv. Einthovenův trojúhelník (obr. 3). Aby nedošlo
k přehození svodů a chybnému záznamu EKG, je nutné znát dobře barvy jednotlivých elektrod:

pravá ruka - červená

levá ruka - žlutá

levá noha - zelená

pravá noha - černá (uzemnění)

UNIPOLÁRNÍ SVODY 
zjišťují potenciály z jednoho místa (diferentní elektroda) proti druhému místu (indiferentní
elektroda). Unipolární svody tvoří zbývajících 9 záznamů l2-svodového EKG. Diferentní elektroda
(+) se umístí na  povrchu těla (jde o tři místa na končetinách shodná
se standardními svody
+ 6 hrudních elektrod) a na negativní vstup (-) galvanometru se přivede nulové napětí. Na povrchu
těla však místo s trvale nulovým napětím neexistuje. Teoreticky by taková elektroda ležela
v nekonečné vzdálenosti od zdroje. Tři končetinové svody tvoří ale uzavřený kruh a podle
Kirchhoffova zákona je součet všech proudů, které protékají takovým okruhem roven nule. Wilson
toho využil a spojil všechny tři končetinové svody do jednoho bodu a vytvořil tzv. centrální svorku.
Ta odpovídá elektrickému středu srdce a má nulové napětí. Aby vyloučil vliv rozdílného kožního
odporu, který může být zdrojem falešného signálu, zvětšil odpor elektrod o 5000 ohmů.
Při  Wilsonově unipolárním zapojení se tedy srovnává napětí na končetinové elektrodě proti napětí
na centrální svorce. Osa svodu, na které se napětí měří, směřuje ze středu srdce k příslušné
končetině. Zapojením se získá bohužel jen 58% hodnoty napětí ve srovnáni
s bipolárním zapojením.

Wilsonovo unipolární zapojeni modifikoval Goldberger. Ten odpojil od centrální svorky vždy
končetinu zapojenou současně na měřící elektrodu a z obou dalších končetin odpojil vložený
odpor. Jeho centrální svorka již nemá nulové napětí a je posunuta z elektrického středu srdce mezi
obě spojené končetiny. Unipolární svody takto vzniklé mají napěťový zisk 87%. Nazývají
se zesílené, zvětšeně, augmentované (viz obr. 4).

 

Obr. 4
Vysvětlení zkratek: aV - augmented volt R - right L - left F - foot

Nejdůležitějšími unipolární svody jsou hrudní svody. Jsou, jak již bylo řečeno, unipolární a napětí
se na nich snímá proti Wilsonově centrální svorce. Poloha jednotlivých hrudních elektrod je
v tab. I.

 

označení svodu

 zapojení

umístění elektrod
místo+elektrody                            místo-elektrody

končetinové   I
svody             II
(standartní)   III

 bipol

levá ruka                                                   pravá ruka
levá noha                                                   pravá ruka
levá noha                                                   levá ruka

zesílené     aVR
svody         aVL
(zvětšené)  aVF

 bipol

pravá ruka
levá ruka                                              Goldbergrova
levá noha                                                    svorka

hrudní        V1
svody         V2
                 V3
                 V4
                 V5
                 V6

 unipol

4.mzžb vpravo od sterna
4.mzžb vlevo od sterna
mezi V2 a V4
5.mzžb v čáře MDCL
ve výši V4 v pravé ax.čáře
ve výši V4 v střední ax.čáře

Tab. 1 Přehled všech svodů běžného EKG

Kromě uvedených 12 konvenčních svodů běžně používaných se za některých situací a pro
speciální účely užívají další svody. Přehled dalších svodů a jejich umístění ukazuje tab. 2.
Vesměs jde o svody unipolární a nejčastěji z nich se registrují etážové svody, které jsou
označovány apostrofem.

 

 označení svodu

 umístění + elektrody

 V7
V8
V9

zadní axilární čára vlevo v úrovni svodu V6 
skapulární čára vlevo v úrovni svodu V6
paravertebrální čára vlevo v úrovni svodu V6

VE

vlevo od processus xiphoideus

V3R - V6R

zrcadlově svodům V3 - V6 na pravé straně hrudníku

etážové svody
V1´ - V6´
V1´´ - V6´´


o 1 mezižebří výše než svody V1 - V6
o 2 mezižebří výše než svody V1-V6
 

 
Tab. 2 Přehled dalších méně často užívaných svodů

JÍCNOVÉ SVODY
Jícnové svody (E nebo Oe) používají diferenciální Wilsonovu elektrodu umístěnou na vrcholu
gumové sondy. Postavení elektrody se udává v cm od kraje zubů (při podání ústy) nebo od vstupu
do nosu (při zavádění nosem). E37,5 znamená jícnovou elektrodu umístěnou 37,5 cm od zubů,
která je ve výši levé síně. Zavedeme-li sondu ještě níže, přicházíme do oblasti zadní stěny levé
komory. Jícnová elektroda je schopna svou přítomností u levé síně snímat relativně vysoké síňové
potenciály, a tak přesně určovat chování elektrického pole srdečního vytvářeného aktivitou síní
a její vztah k aktivitě komor. To má neobyčejný význam např. u fibrilace a flutteru síní, nodálního
rytmu, AV bloku apod. . Dnes je hlavní užití jícnových svodů právě v diagnostice arytmií.

DALŠÍ SVODY (informativní přehled):
1. Nehbův trojúhelník - bipolární svody s označením D, A, I
2. Frankův korigovaný ortogonální systém - používá se 7 elektrod
3. Korigovaný ortogonální systém McFee-Parungao - 9-svodový systém

předchozí kapitola   následující kapitola

Counter.cz