předchozí kapitola   následující kapitola

2. AKCE SRDEČNÍ

Pravidelná - QRS komplexy jsou neustále ve stejné vzdálenosti od sebe. Je u sinusového rytmu.

Nepravidelná - QRS komplexy jsou od sebe různě vzdáleny. Jestliže je vzdálenost jednotlivých
komorových komplexů neustále různá, pak se nejčastěji jedná o fibrilaci síní. Je-li většinou
vzdálenost stejná, a jen ojediněle je vzdálenost mezi komorovými komplexy jiná, pak je to
způsobeno nejčastěji přítomnými extrasystolami, buď supraventrikulárními nebo komorovými.

3. FREKVENCE

Normální frekvence je 60-90/min.
Tachykardie je nad 90/min.
Bradykardie je pod 60/min.

Způsoby výpočtu frekvence (za minutu):

A) EKG pravítkem

B) Spočteme počet R kmitů (QRS komplexů)
    -v oblasti 7,5 cm záznamu (= 3 sekundy) a násobíme 20
    -v oblasti 12,5 cm záznamu (= 5 sekund) a násobíme 12

C) Frekvence = 150 : 1x RR vzdálenost v cm
                          = 300 : 2x RR vzdálenost v cm

4. ELEKTRICKÁ OSA SRDEČNÍ

Elektrická osa srdeční vyjadřuje postupující síňovou a komorovou aktivaci. Je dána součtem
všech okamžitých vektorů,které tvoří příslušnou prostorovou depolarizační smyčku. Přibližně
můžeme stanovit sklon nebo polohu elektrické osy srdeční i z 12-svodového EKG.

Při standardním EKG vyšetření rozumíme srdeční osou směr elektrické aktivity během
depolarizace komor, čili určujeme osu komplexu QRS. Existuje vztah mezi elektrickou osou
(QRS osou) a anatomickými a elektrickými poměry srdce.Normální rozmezí srdeční osy je -300
až +1050 (obr. 6). Hypertrofie a dilatace komor, bloky Tawarových ramének apod. vedou
k vychýlení osy z normálního rozmezí. Při hodnotách nad +1050 dochází k vychýlení osy srdeční
doprava, tedy vertikálně (např. u hypertrofie PKS, LPH), při hodnotách pod -300 je deviace osy
doleva - horizontálně (např. u hypertrofie LKS, LAH).

 

       

                 Obr. 6 Určování srdeční osy z diagramu                              Obr. 7 Schematické znázornění směru elektrické 
                                                                        srdeční osy

Při vlastním stanovení můžeme použít svodů I a III, nebo aVL a aVF, či Wilsonova srovnávací kritéria.

a)stanovení elektrické osy srdeční podle svodů I-III

b) stanovení elektrické osy podle svodů aVL a aVF

c) Wilsonova srovnávací kritéria

Při určování polohy elektrické osy srdeční podle Wilsona se srovnává komplex QRS v unipolárních
svodech aVL a aVF s unipolárními svody z pravého (V1 a V2) a z levého (V5 a V6) prekordia. Wilson
rozlišuje tedy svodná místa ve V1 a V2, která zaznamenávají potenciály pravé komory a V5 aV6,
která zaznamenávají potenciály levé komory.Mezi elektrodami V1, V2 a V5, V6 je přechodná zóna,
tj. místo, kde bývá kmit R stejně velký jako kmit S. Wilson rozeznává 6 srdečních poloh (viz tab.).

 horizontální poloha

svod aVL se podobá svodu V6
svod aVF se podobá svodu V1

 semihorizontální poloha

svod aVL se podobá svodu V5
ve svodu aVF jsou nízké výkyvy

 intermediální poloha

svody aVL i a aVF se podobají svodu V5

 semivertikální poloha

ve svodu aVL jsou nízké výkyvy
svod aVF se podobá svodu V5

 vertikální poloha

svod aVL se podobá svodu V1
svod aVF se podobá svodu V5

 neurčitá poloha

podle uvedených kritérií nelze určit srdeční polohu

předchozí kapitola   následující kapitola

Counter.cz