předchozí kapitola   následující kapitola

1. SRDEČNÍ RYTMUS

Srdeční rytmus určuje skupina buněk s nejrychlejší změnou spontánního klidového napětí, které
první dosáhne prahu pro akční napětí. Za normálních okolností vzniká vzruch v sinoatriálním
uzlu, a proto mluvíme o sinusovém rytmu. Vzruch zde vzniká s frekvencí 60-90/min.

Buňky se spontánní depolarizací se nacházejí i mimo SA uzel. Místa, kde může vzruch vznikat,
se označují jako centra náhradní automacie. Sekundárním pacemakerem (centrem) je pak AV uzel
(oblast AV junkce) a terciárním pacemakerem jsou komory. Vlastní rytmus těchto center klesá
od síní ke komorám. Frekvence tvorby vzruchů je v oblasti AV junkce 40-60/min., v komorách
30-40/min.

Náhradní místa automacie jsou pod neustálým vlivem SA uzlu, který vybíjí a potlačuje jejich
spontánní automatickou činnost. Rytmus srdce je řízen vždy centrem s nejrychlejší spontánní
frekvencí. Proto náhradní centra automacie se mohou uplatnit teprve tehdy, když ustane vliv
nadřazeného SA uzlu.

Patologicky nemusí vzruch vznikat v primárním, sekundárním ani terciárním centru, ale vzruchy
vznikají v oblasti patologických ohnisek v síních s rychlým sledem impulsů nebo se může jednat
o mechanismus krouživé kontrakce na bázi fenoménu reentry (fenomén návratných vzruchů).
Takto je tomu u fibrilace síní, která je charakterizována zcela nepravidelnou činností srdce.
Frekvence vzruchů tvořených v síni je až 600/min., ale na komory se převede podle bloku v AV
uzlu jen daleko menší počet vzruchů (většinou 80-90/min.).

Přehled srdečních rytmů a hlavních patologických frekvencí

1. Sinusový rytmus - základní rytmus zdravého srdce, charakterizován nálezem vlny P, která
   
v pravidelných intervalech předchází komplex QRS. Je nejčastějším srdečním rytmem. Vzruchy 
     vznikají v SA uzlu normálně s frekvencí 60-90/min.

2. Junkční (nodální) rytmus - vzruchy vznikají v oblasti AV junkce.

   Podle frekvence je tzv.
   -pasivní junkční rytmus - 40-60/min.
   -aktivní junkční rytmus - nad 60/min.

   Podle tvaru a lokalizace vlny P se rozděluje junkční rytmus na:
    a) horní nodální rytmus (rytmus koronárního sinu) - jde o ektopický síňový rytmus, který vzniká
        v automatických buňkách vodivé dráhy spojující SA uzel s AV uzlem v místě vyústění 
        koronárních žil do pravé síně. Vlny P jsou ve svodu II, III, aVF a ve V5,6 negativní
        a předcházejí vždy komorový komplex. Interval PQ je zkrácený nebo normální.

    b) střední nodální rytmus - vlna P je skryta v komorovém komplexu, a proto se nedá na EKG 
         křivce rozeznat. Na rozdíl od fibrilace síní je zde akce pravidelná.

    c) dolní nodální rytmus - činnost srdce je řízena terciárním pacemakerem z komor o frekvenci 
         30-40/min.

 

Obr. 5 Různé typy nodálního rytmu: a) horní, b) střední, c) dolní.
Šipka ukazuje vlnu P, která je u b) skryta v komorovém komplexu

3. Idioventrikulární rytmus - činnost srdce je řízena terciárním pacemakerem z komor frekvenci
    30-40/min.

4. Fibrilace síní - po sinusovém rytmu nejčastějším nálezem na EKG je fibrilace síní, kdy vzruchy 
   
vznikají zcela kdekoliv v síni, a také zcela nepravidelně jsou převáděny na komory. Frekvence 
    vzruchů vznikajících v síních je až 600/min., ale AV uzel chrání komory před vyčerpáním
    a působí jako fyziologický blok, a proto frekvence 
komor je často normální (60-90/min.).

    Typické pro fibrilaci síní je nepřítomnost vlny P, nepravidelná srdeční akce a přítomnost 
     fibrilačních vlnek (viz kapitola "
Supraventrikulární arytmie"). Při zcela nepravidelné akci je vždy 
     nutné pomýšlet jako první na fibrilaci síní.

5. Flutter síní - nálezem je častější než junkční rytmus, akce je často pravidelná a je nález 
    pravidelných jasných flutterových síňových vlnek (viz kapitola "
Supraventrikulární arytmie").

předchozí kapitola   následující kapitola

Counter.cz